VELKÁ infografika o mém prvním MARATONU a přípravě na něj - klikejte!
Můj první MARATON
Přesně před rokem jsem obul kecky a poprvé vyběhnul. Na oslavu svého prvního roku běhání jsem se postavil na start Pražského maratonu.
Maraton jsem zaběhl s časem 3:24.
Vím, že všichni máme rádi veselé historiky, proto se s vámi o jednu maratonskou podělím.
Na úvod bych vyzdvihl a poděkoval všem organizátorům a zajištění celého pražského maratonu, díky!
Pro uvedení do kontextu poznamenám, že jsem se na maraton připravoval sám podle knížky Jak uběhnout maraton za 100 dní. Své přípravě bych vytkl dvě věci, které jsem významně podcenil – výživa a přizpůsobení tréninku nemoci.
Devět týdnů před startem jsem onemocněl a měl týden vysoké horečky. K doktorovi jsem jít nechtěl, abych nedostal antibiotika a tím mě nevyřadil z tréninku. Nemoc jsem nedoléčil a zkoušel jsem běhat a tak se mi pořád vracely teploty. Celý samoléčitelský pokus se natáhl skoro na tři týdny :-(. K tomu silný kašel a pak další tři týdny běhání s mělkým dýcháním, jak mě bolelo žebro, nakonec mě bolest dokopalo k doktorovi. Prý podezření na zlomené žebro od kašle. To je možné? Byl jsem v šoku, já přeci potřeboval trénovat. Nic zlomeného nebylo, měl jsem relaxovat a nenamáhat břicho.
Výživa? Co se dá podcenit? Nejsem příznivec žádných speciálních jídelníčků, tak jsem se stravoval jak před masivním tréninkem. Zkuste si ale tři týdny po sobě dát o víkendu 30 km při celkových 65-85 km/týden, hned jsem přišel o 4 kg. Do toho jsem chtěl vyzkoušet energetické gely a hádejte co, vždycky jsem se z nich zablil :-(.
Tak snad už k tomu veselejšímu, že? Na startu jsem měl v kapsách 4 gely. Vědom si svých omezení při konzumaci jsem si svůj první dal až na 20 km, chvilku jsem si ublinkával do pusty. Na 30 jsem s velkým odporem slupnul polovinu druhého a třetí jsem rovnou vyhodil neotevřený.
Běžel jsem v pohodě, tak jsem nechtěl riskovat, že mě gely postaví ke struze a donutí mě ji naplnit. Zkušení vědí, co přijde, ano, po proběhnutí 41 km u nemocnice na Františku jsem se začal potácet ze strany na stranu, temno před očima, někdo mi pořád uhýbal se silnicí, až jsem najednou spadl, běžci mě pomáhali, zvedali, pak se mě ujala zdravotnice a velmi ochotní přihlížející. Položili mě na zem, někdo z diváků mi držel nohy, dávali mi med, hroznový cukr. Zdravotnice volala sanitku, já jim vysvětloval, že vše je ok a že musím, MUSÍM přeci běžet dál a dokončit maraton. Zdravotnice vyhrožovala odvozem do nemocnice. Mezitím, co domlouvala sanitku, mi nějaké ochotné ruce pomohly vstát a držely mě, zdravotnice ne a ne mě propustit a pak se vše událo velmi rychle, já stál opřený o zábradlí, něčí ruce mě držely a zdravotnice naproti mně mi bránila v možnosti pokračovat. Pak bez varování jsem vrhnul směrem ke zdravotnici, která instinktivně uhnula. Viděl jsem v tom příležitost, vycukl jsem se a běžel k cíli.
Tímto se té slečně omlouvám a děkuji za její pomoc, stejně tak ochotným divákům!
Doběhnul jsem do ústí ulice Pařížská, od cíle mě dělilo 300m, v dálce jsem viděl věže Staroměstké radnice a cíl...
BLIK
Ležím přikrytý na nosítkách ve stanu, doktor mi píchá infuzi, hladina cukru v krvi 2.2, dostávám glukózu do žíly. Dívám se na hodinky, musím jít, běžet, dokončit maraton. Doktor se ptá, zda si pamatuji, kde jsem omdlel. Jasně, 300 metrů od cíle, tak mě PUSŤTE, musím BĚŽET.
Po té, co mě pustili, jsem zjistil, že mě dopravili do lékařského stanu na Saroměstském náměstí. Hlava mi to nebere, proč? JAK MI TO MOHLI UDĚLAT? Neztrácím hlavu, proplétám se zpět na Pařížskou, tam přes davy zakrvácený (teče mi krev od vpichu) se tlačím k zátarasům, nedovedu je sám přelézt, dav mi pomáhá. Jsem zpět na trase, běžím k cíli, snažím se usmívat. Dostávám medaily.
Hledám Simonu (manželku). Prý, kde jsem byl tak dlouho, vždyť už je to 20 minut, co jsi kolem mně běžel jako mašina do cíle?
…
Nevěděl jsem, cíl jsem proběhnul dvakrát.
Pořád mi není jasné, jak jsem se dostal od ústí Pařížské do cíle, nic si nepamatuji, hlava mi to nebere.
Ještě jednou omluva zdravotníkům za ty mé lumpárny. Všichni byli moc fajn a snažili se, díky :-)
Jedno KDYBY nakonec. Ještě na 40km jsem měl čas 3:09, moc mi nechybělo k výslednému času 3:15, ale za ty veselé historky to stále, ne?
VELKÁ infografika o mém prvním MARATONU a přípravě na něj - klikejte!
Podivín
